Vítejte na stránce věnované historii našeho institutu. Před čtením Vás však musíme varovat, ne všechno, co se dočtete níže je pravda. Ostatně tak je to i v celém online světě. Zkuste se prosím tedy soustředit na text a říct, které části Vám přijdou věrohodné, které ne a hlavně proč. Ověřit pravdivost informací si můžete zkusit i pomocí vyhledávače či učebnice historie, fantazii se meze nekladou. Klidně se i podívejte do našeho html, i to je cesta… Až text dočtete, můžete učít tlačítka, kterými lze přepínat mezi sekcí pravdivým textem a fake news textem. Schválně, jestli jste tipovali správně. Více o fake news se taky můžete dozvědět na jednom z našich stanovišť. (link TBA)
Cynici říkají, že pokrok kráčí ruku v ruce se smrtí a věda ruku v ruce s válkou. Musíme si však uvědomit, že ony poznatky a výdobytky jsou aktivně používány v době, kdy daný válečný konflikt je jen vybledlou vzpomínkou. Velmi příznačná je tato souvztažnost i pro tento příběh. V roce 1798, když bylo Josephu Fourierovi 30 let a přednášel na věhlasné École polytechnique, vtrhla francouzská revoluční vojska na území Švýcarské konfederace. Na územích s většinovým frankofonním obyvatelstvem byla ustavena francouzská správa s cílem budoucí anexe tohoto území. Tento rok také znamenal zlom v životě Josepha Fouriera, když ho z École polytechnique povolal Napoleon jako poradce v rámci vědecké expedice během vojenského tažení do Egypta. V Káhiře Napoleon založil známou vzdělávací instituci Institut d’Égypte a Fouriera jmenoval jejím sekretářem.
Po neúspěchu v egyptském tažení se francouzské jednotky, včetně Fouriera, vrátili v roce 1801 do kontinentální Francie. Fourier plánoval návrat na pozici vyučujícího na École Polytechnique. Však Napoleon měl opět s jedním ze svých oblíbenců jiné plány. Jmenoval Fouriera ještě roku 1801 prefektem departmentu Isère, který se nachází poblíž dnešních hranic se Švýcarskem. Fourier se věnoval v této době výzkumu vlastností tepla a současně dohlížel na stavební a správní činnost v departmentu.
V roce 1802 Francouzi vyhlásili na okupovaných územích s frankofonním obyvatelstvem jeden z mnoha svých vazalských států, Rhónskou republiku. Fourier po zkušenostech z Egypta dostal pověření v rámci své práce prefekta a jako jeden z nejznámějších vědců císařství zvýšit vzdělanost obyvatel ve spřátelené zemi. Mimochodem, v roce 1810 pak byla republika přímo připojena k území Francie. Joseph Fourier se tedy na podzim roku 1802 vypravil do Rhónské republiky. Napoleon preferoval jako sídelní město institutu Laussane či hlavní město nově vzniklé republiky. Oním hlavním městem Rhonské republiky bylo dnes již nepříliš známé ani velké město Sion. Naopak Fourier preferoval Ženevu. Fourierovi se přes Napoleonův odpor podařilo přesvědčit další bonapartistické vzdělance, že město má pro osvícenství symbolickou hodnotu. V Ženevě se totiž narodil Jean Jacques Rousseau. Tento argument přinesl Fourierovi vítězství, ač historici dodnes vedou spory, jaká byla pravá motivace Fourierova počínání. Zlý jazykové tvrdí, že Fourierovo počítání spíše než osvícenský odkaz inspirovala krása jedné tamní služebné. Prohru ve sporu o umístění institutu nesl Napoleon velmi trpce. Fourierovi sice ustoupil, avšak institutu se dostávalo výrazně menší podpory než tomu bylo, když byl Fourier sekretářem v Káhiře. To je také jeden z důvodů, proč, narozdíl od egyptského tažení, je tato etapa Fourierova života výrazně méně zaznamenána jeho současníky.
Fourier se snažil v rámci institutu pěstovat matematiku, fyziku a také historii. S místními studenty z Ženevské univerzity podnikal vzdělávací výlety na blízký vrch Salève či do pohoří Jury. Právě zdejší hornaté prostředí propojené řadou potůčků, velkým jezerem i řekou Rhonou, Fouriera pravděpodobně inspirovalo, že mimo standardních oborů, již se zabývaly francouzské imperiální instituty, by bylo vhodné se věnovat i otázkám stavu přírody (dnes bychom řekli životního prostředí) okolo nás.
S pádem Napoleona se i Ženeva a její okolí roku 1815 navrátilo do Švýcarské konfederace. Institut d’Geneva však pro všeobecnou prospěšnost směl i nadále sloužit vzdělávání místních občanů. Fourier se do Ženevy rád vracel, přestože na něj někteří místní hleděli skrz prsty. Jeho snahou bylo udržet institut funkční, protože s pádem císařství byly přerušeny i penězovody pro institut. Po zbytek života Fourier financoval institut z peněz svých mecenášů a dokud mu to zdraví dovolilo, tak jezdil do Ženevy učit.
Joseph Fourier zemřel v roce 1830 na srdeční příhodu. Jeho práce v Egyptě i Grenoblu, odkud spravoval deparment Isère, se značně podepsala na jeho zdraví. Po Fourierově smrti převzal záštitu nad institutem kanton Ženeva. Současně byl institut přejmenován na Fourier Institut z dřívějšího Institut d’Geneva a až do založení Společnosti národů fungoval v rámci Ženevské univerzity jako přidružené pracoviště. Jako zajímavost uveďme, že dnes v Grenoblu stojí Univerzita Josepha Fouriera, a tedy obě města zásadně spojena s Fourierových životem, ho ctí dodnes. Institut v dalších letech spolufinancovala i řada tehdejších altruistických rodin. Jednou ze známých ženevských mecenášský rodin byla i rodina Dunantů, do které se narodil Henri Dunant, zakladatel Mezinárodního červeného kříže. Místní legenda říká, že Henriho inspirovala bezplatná pomoc, kterou v rámci institutu poskytovali studenti medicíny místní chudině.
V roce 1920 přešel Fourier Institut pod správu Společnosti národů, neb nově ustavované mezinárodní instituce tímto krokem získaly rozsáhlé nemovitosti výměnou za začlenění nevýznamného institutu. V tuto chvíli se stal Fourier Institut mezinárodní organizací, ač to pro jeho tehdejší tři zaměstnance mohlo stěží znamenat nějakou výraznou změnu. Meziválečné období sice vedlo k rozvoji instituce, ta se však soustředila především na rozšiřování Fourierova odkazu. Jako vedlejší aktivitu se představitelé institutu pod maskou mezinárodní organizace věnovali záchraně židovských uprchlíků. Byli k tomu inspirováni právě aktivitami Mezinárodního červeného kříže, který sídlil přes ulici, a s nímž měl institut dlouhodobě dobré vztahy.
Po druhé světové válce se již Fourier Institut nestal součástí OSN. Což není zas tak zvláštní. Pragmaticky řečeno, budovy již nebyly potřeba, již patřily do majetkového fondu OSN. Ostatně například FAO (Organizace pro výživu a zemědělství) se po druhé světové válce od OSN také oddělilo a stalo se samostatnou organizací. Avšak jedna z židovských rodin, která přes Ženevu unikla před nacisty do USA, se rozhodla financovat institut. Měla však jedinou podmínku. Poangličtění názvu na Institute Fourier, jakožto poctu své nové domovině. Institut se pod novým jménem angažuje ve vzdělání v zemích střední a východní Evropy. První pobočka institutu vznikla v České republice na jaře roku 2020. První projekt se rozběhl v březnu 2020. Věříme, že i vy s námi rádi své znalosti i humanistické cítění, přesně jak se o to naše instituce snaží již 200 let.
